Netlačíme do břicha
Jeden z nejrozšířenějších mýtů v pěvecké pedagogice je tzv. „dýchání do břicha“. I přes stále větší osvětu v pokročilých světových pěveckých technikách, se toto pedagogické dogma zatím ještě nepovedlo úplně vymýtit.
Možná jste slyšeli, že byste měli při zpěvu tlačit dolu, neroztahovat hrudník, ale pouze vyvalovat břicho ven a během zpěvu ho neustále držet vyvalené. V extrémním případě jste mohli slyšet, že byste během zpěvu měli dokonce tlačit dolu podobně jako na záchodě… 
Toto jde zcela proti fyzice i biologii. Navíc už lékaři dávno potvrdili nezdravost takového způsobu dýchání a úspěšní světoví lektoři vyvrátili jakýkoli pozitivní vliv tohoto způsobu práce s dechem na zpěv.
Když se nadechujeme pusou nebo nosem do plic, jde vzduch směrem dolu. Abychom ho dostali ven, nemůžeme tlačit dolu, ale směr výdechu musí jít logicky nahoru. Když vypouštíte nafouklý balónek, tak splaskává. Logicky tak musí splaskávat i břicho. K těmto úvahám stačí obyčejný selský rozum…
A mimochodem: pokud se máte v břiše nějaký vzduch, tak to může být maximálně produktem koliformních bakterií, který z vás vychází ven úplně opačným otvorem. Rozhodně to nebude vzduch, který jste nadechli ústy nebo nosem, protože plíce vám končí tam, co máte bránici, tedy přibližně na úrovni spodních žeber. 
„Dýchání do břicha“ paradoxně dělá zpěv těžším, způsobuje sevření v krku a téměř znemožňuje dosazení vyšších tónů v tzv. plném hlase.
Při správném symetrickém nádechu sice cítíte, že se vám trochu roztahuje břicho, ale zároveň totéž musíte cítit i na hrudníku. Dýcháme přeci do plic! Takže když se plíce plní vzduchem, musí se hrudník rozšiřovat. A při výdechu musí být břicho měkké, pružné a musí splaskávat.
Více rad pro zpěváky naleznete v Pěvecké poradně.
Komentáře